Již dříve jsem se párkrát setkala se zvukem tibetské zpívající misky a říkala jsem si, že by bylo fajn ji mít. A protože přání se plní, jedna taková mistička se ke mně trochu oklikou dostala na začátku prázdnin. Přivezla nám ji kamarádka Martina z Thajska. Koupila ji na trhu v Barmě. Je to krásný kovový kousek se stopami patiny a historie. Místo, kde se přikládá dřevěná palička, aby jste vyloudili pro tuto mističku typický zvuk je již krásně vyhlazené a vyleštěné. Ornamenty, jsou již málo čitelné. A to mne často přivádí k zamyšlení, jaký asi příběh je s ní spojen.
Představuji si, že byla určitě vyrobena v Tibetu (kde jinde, když je to tibetská miska). Používal ji tam starý šaman k léčení lidí a mnoho jich jejím zvukem uzdravil. Měl ji mnoho let a říkalo se o ní, že je opravdu kouzelná. Někteří lidé mu ji záviděli a chtěli ji od něj koupit. Šaman svou misku, ale nechtěl prodat. A tak se jeden z těchto závistivců rozhodl misku mu ukrást, což se mu také povedlo. Brzy ale zjistil, že je mu miska k ničemu. Neuměl na ni hrát, tak jako šaman. Miska v jeho rukách vydávala jen tupé a skřípavé zvuky. To už je o tibetských miskách známo, že jejich zvuk vyjadřuje vnitřní rozpoložení a nastavení toho, kdo na ni hraje. Když zloděj zjistil, že je mu miska na nic, prodal ji obchodníkovi, který prodával zboží na různých místech země. Tam si ji koupil poutník z Barmy, ale ani jemu miska nezpívala a tak šla z ruky do ruky, až se dostala k Martině a od ní k nám.
Mně většinou zazpívá, ale občas se také ozve skřípání a to již vím, že nemám zrovna svůj den.
Namasté.
Iveta
foto: Tereza Balcarová
Podobnou mističku si můžete pořídit zde – tibetská miska